Novinky - Hlídejte si svou identitu a získejte výpisy z registrů nebo výpis z evidence exekucí

#Kolikmam365

Finanční závazky máte pod kontrolou

Více informací Registrace

Draho vás může vyjít podpojištění i nadpojištění

Ne zrovna málo klientů pojišťoven žije v bludu, že se jim vyplatí pojistit si vlastní dům či byt na méně peněz, než kolik činí jejich skutečná hodnota. Kupříkladu jen na 3 miliony Kč, byť reálná cena jejich nemovitosti je 6 milionů Kč. „Škoda přes tři mega je nepravděpodobná, takže mi i ta moje levnější pojistka musí stačit!“ ujišťují se mylně. Kdyby ale, nedej Bože, třeba vyhořeli a majetková újma byla poté vyčíslena dejme tomu na 2 miliony Kč, tak by si gratulovali ke své ‚pojišťovácké‘ fikanosti sotva pár dní. Konkrétně jen do verdiktu likvidátora pojišťovny, že uhrazeno bude 2x méně: tedy pouze 1 milion Kč. Dotyční klienti platili totiž 2x nižší pojistné – sice ve snaze ušetřit, ale na nepravém místě –  než odpovídalo reálné hodnotě pojištěného objektu.

Druhou polovinu škody by tudíž museli zacálovat z vlastní kapsy. Nebo si půjčit. Případně počkat, až si na nutné opravy a nakoupení nových namísto zničených věcí ušetří. Takový by je tedy stihnul trest za to, že se „dopustili“ podpojištění. Štěstí v neštěstí by mohli mít pouze při eventualitě, že využili služeb pojišťovny, jež podpojištění toleruje. Některé tak činí i v řádu desítek procent.

Pojďme na moment odbočit a stručně vysvětlit pár základních pojmů z pojišťovacího slovníku. Ne všem jsou úplně jasné, pletou se – i proto, že si jsou podobné. Ne všichni s nimi také správně (zejména gramaticky) zacházejí. To se týká i profesionálů! Člověk coby pojistník uzavírá smlouvu s pojistitelem, tedy pojišťovnou. Většinou pojišťuje sám sebe a je tak zároveň i pojištěným neboli pojištěncem. Tím ale také může být jiná bytost, třeba děti.

Vázané konto – jistota pro kupujícího i prodejce

Jistotní účet – jak už samotný název tohoto speciálního typu bankovního konta naznačuje – poskytuje jistotu, záruku, spolehlivost. A to prodávajícímu i kupujícímu, že nebudou druhou stranou podvedeni. Lidi tento finanční instrument využívají především při transakcích, kdy jde o značné sumy – v řádu milionů až desítek milionů korun. Tedy zejména při prodeji či koupi nemovitostí.
U těchto obchodů totiž moc nelze praktikovat bezpečnou metodu „z ručky do ručky“. Neboť převod bytu, domu či pozemku v katastru nemovitostí – čili doba, která uplyne mezi návrhem na vklad změny vlastnického práva a jeho zápisem čili úředním schválením – trvá minimálně 1 měsíc.

Takže teoreticky by mohl prodejce trnout strachy, zda mu skutečně kupující po přepisu vlastnického práva v katastru zaplatí. Respektive doplatí, pokud už byla složena záloha. Kupující by se zase mohl klepat obavou, zda za už předané peníze opravdu nemovitost získal a nedošlo k nějaké byrokratické chybě či úskoku. Využijí-li ale obě strany služeb třetího nezávislého subjektu – tedy banky – tak jejich děsy jsou rázem rozptýleny. Bankovní instituce garantuje, že peníze přestavující kupní cenu budou na speciálním účtu vázány do té doby, než budou prokazatelně vlastnická práva k prodávané věci převedena. Pohlídá, že se tak stalo bez nějakých skrytých břemen či zástav. Proto se také jistotnímu účtu říká vázaný, případně je nazýván dohodou o správě kupní ceny; nebo i jinak. Záleží na finanční instituci nabízející tento produkt. Nečiní tak každá. Některé to podmiňují sjednáním úvěru.

DCC bude regulována. Kurz sice garantuje, ale nevýhodný…

Přejete si platit kartou v korunách či v eurech, zlotých, librách, rublech, forintech, kunách, šekelech, francích, dolarech…? Zdánlivě nevinná otázka živého prodejce, případně neživého platebního terminálu, pokládaná českým turistům v zahraničí. Ale také tuzemským zákazníkům zahraničních e-shopů. Našinci totiž většinou mají bankovní konto v české měně, jenomže cena za požadované zboží či službu je vyčíslena měnou cizí.

Obdobný dotaz vznáší i směnárenské automaty nebo bankomaty při výměně či vybírání peněz v cizině: Chcete použít námi uvedený kurz nebo směnnou relaci vydavatele vaší karty?
Volba mnohých Čechů padne po první otázce na korunu. Tlačí je k tomu podvědomí, jsou na ni zvyklí, neohrožuje je strach z neznáma… Možná se také domnívají, že je zřejmě o české platidlo v dotyčné zemi zájem. Patrně se dle nich z jejich účtu jednoduše strhne cena v Kč, nic se nemusí přepočítávat, žádné poplatky. Tedy logicky to nejlevnější placení, ne? Ne! Opak je pravdou.
„Platbu v českých“ umožňuje finanční služba s lákavě progresivním názvem: Dynamic Currency Conversion – DCC. Tedy dynamická – rozuměj rychlá/okamžitá – konverze/výměna měny.

Pozornější český zákazník si ale nemůže nevšimnout – na displeji nebo na účtence – že i ona pracuje s kurzem. Ovšem poměr, za který DCC mění koruny za požadované valuty (od valere – platit), je pro klienta v naprosté většině případů méně výhodný, než kdyby transakci vyúčtoval rovnou v cizí měně.

Vánoce a odložené platby v e-shopech? Další důvod k výpisu z registrů

Zaplatit e-shopu zboží až pár týdnů po jeho dodání, rozbalení, vyzkoušení, navíc bez navýšení ceny, je sílícím trendem současného nakupování. Pokud se spotřebitel rozhodne výrobek bezdůvodně vrátit v zákonem umožněné 14denní lhůtě ­ – doporučuje se raději i s krátkým vyrozuměním pro e-prodejce – nemusí nakonec platit vůbec nic. Objednávka bude jednoduše zrušena.
Finanční služba zvaná odložená platba – modifikací s různou lhůtou pro odklad a s odlišnými peněžními limity je na českém trhu několik – může být atraktivní zejména pro konzervativnější lidi, kteří si na internetu raději nic nepořizují. Hlavně kvůli obavě, že jim zakoupený produkt nebude doručen. A co hůř?! Že své předem poslané peníze pak už nikdy neuvidí. Nebo sice sem tam online nakupují, ale jedině na dobírku. Či zvolí zaplacení až na místě výdeje. Tedy pěkně z ručky do ručky. Ovšem bez rozbalení – to až doma.

Právě proto by tento opatrnější zákaznický segment mohly odložené bezúročné platby úspěšně oslovit. Prodejními podmínkami totiž připomínají tradiční nákupy a platby v kamenných obchodech. Popsaná rizika e-shoppingu eliminují. Odložené platby jsou ale výhodné i pro internetové krámky. Díky okamžitému cash-flow, tedy penězům za zboží na jejich kontě. A také kvůli tomu, že nevyzvedne-li si zákazník sortiment doručený na dobírku, tak si e-shop nedobrovolně vylosuje „Černého Petra“: Musí totiž uhradit za spotřebitele veškeré náklady na dopravu, tam i zpět.

Pozor na závdavek! Na rozdíl od zálohy může propadnout

Stalo se nedávno, že jistý muž podepsal se známým bazarem kupní smlouvu na auto za cca 400 tisíc Kč. Při tom na dřevo složil 50 tisíc Kč, že prý zbytek ceny doplatí později. Za pár dnů si ale koupi ojetiny rozmyslel a požadoval vrácení oné – jak si mylně myslel – zálohy. Jenže těch 50 táců nebylo dle prodejce žádnou zálohou, ale závdavkem. A ten se na rozdíl od zálohy při nedodržení úmluvy nevrací, nýbrž propadá.

V našem konkrétním případě proto, že zájemce o vůz, který závdavek dal, od smlouvy nakonec odstoupil. Ale co by se stalo, kdyby se od původní dohody odvrátil ten autobazar? Jako příjemce závdavku by ho musel vracet dvojnásobně (!), tedy vyplatit zklamanému zákazníkovi rovnou 100 tisíc Kč. Pokud by ten na tom trval. Odmítnutý spotřebitel by jako satisfakci totiž alternativně mohl požadovat splnění nedodrženého závazku, nebo náhradu škody. Teoreticky lze nárokovat i kombinaci všeho, záleží ovšem na konkrétním obsahu smlouvy.
V každém případě je užitečné vědět, že závdavek není žádná započitatelná záloha, ani zástava, ani první splátka, nýbrž vlastně jakési odstupné či penále. Při naplnění kontraktu se samozřejmě musí vrátit. Lze ale i ujednat, že bude poslední splátkou.

Závdavek byl znovu zaveden do české legislativy zhruba po šesti dekádách pauzírování novým občanským zákoníkem. Doteď, tedy ani po pěti letech, se nicméně právníci – kvůli ne zcela jednoznačným příslušným paragrafům (§ 1808 a § 1809) – úplně neshodnou na detailních odlišnostech závdavku od zálohy (od kdy je co čím?).

Nevyplacené nálezné je vyhamatelnou pohledávkou

Nevrátíte-li majiteli či neodevzdáte-li úřadům nalezenou bankovku s podobiznou prezidenta Masaryka, tak riskujete trest odnětí svobody až na 1 rok. Neoprávněně byste si totiž přisvojili věc nikoli nepatrné hodnoty, tedy v ceně 5000 Kč a více. Kromě basy za spáchání majetkového trestného činu byste se nevyhnuli ani úhradě vzniklé související škody.
V případě vašeho opačného rozhodnutí – o kterém nikterak nepochybuji – budete mít za svou počestnost právo na nálezné. A to buď ve výši 10 % z hodnoty nálezu, nebo dle slušného uvážení (tak doslova praví občanský zákoník), jestliže ztracená věc má cenu jen pro svého majitele – typicky soukromý deník nebo fotoalbum. Plus vám vnikne nárok na úhradu vzniklých výdajů, například cestovného či poštovného.

S hodnotou zatajeného předmětu úměrně roste i hrozící délka vězení.  Může být až 8leté při získání nelegálního prospěchu velkého rozsahu, tedy nejméně v ekvivalentu 5 milionů korun. Pak by šlo rovnou o zločin, ne přečin jako v prvním případně. Takový risk představuje třeba zdánlivě nevinný nález losu, který vám posléze vyhraje sumu rovnající se minimálně zmíněné částce s pětkou a šesti nulami. Ovšem za předání ztraceného sázkového tiketu jeho vlastníkovi máte jako nálezce právo na desetinu z jeho potenciální budoucí výhry. A to nemusí být málo. Poctivost se zkrátka při „ztrátách a nálezech“ doslova vyplácí. Určitě s ní dojdete dál, nejsouce zdržováni nedobrovolnými zastávkami v nápravných ústavech.