#Kolikmam365

Finanční závazky máte pod kontrolou

Více informací Registrace

Nutnou podmínkou oddlužení už nebude 30% umoření dluhu

Do procesu oddlužení by mohly od 1. června 2019 začít každoročně vstupovat až stovky tisíc dnes beznadějně zadlužených lidí. Umožní to nedávno prezidentem podepsaná oddlužovací novela insolvenčního zákona. Dosud se k osobnímu bankrotu odhodlávalo ročně sotva 20 tisíc dlužníků. V tuzemsku má exekuci téměř 900 tisíc jedinců, z toho 2 a více exekucí 600 tisíc občanů a nad 10 exekucí pak 150 tisíc obyvatel. Není divu, že zahraniční média označují Česko za zemi dluhových otroků. Z nich nemalá část přestává věřit ve spravedlnost úřadů a začíná se přiklánět k extremismu. Zřejmě i proto čeští politici s další novelou napravující katastrofální dopady ještě před pár lety legálních lichvářských praktik příliš neotáleli. Zákonodárci potřebnou změnu zákona projednávali a upravovali zhruba 1 rok. Na české poměry vskutku slušná rychlost.

Připomeňme, že ještě nedávno nebyl pro tehdy neregulované nebankovní společnosti problém vytvořit sankcemi a nemravnými úroky z původní „nevinné“ kupříkladu 20tisícové půjčky třeba půlmilionovou sekeru. Navíc definitivně posvěcenou soukromým rozhodcem, ne nestranným soudem! Tomu už je naštěstí konec, stejně jako nekřesťanským advokátním tarifům. Nespornou výhodou oddlužení je, že zastavuje veškeré jiné způsoby vymáhání pohledávek včetně exekucí. Zarazí rovněž další navyšování neplatičových závazků o pokuty a úroky z prodlení. Jestliže soudní senát oddlužení žadateli zamítne, čeká ho krutější řešení: konkurz, exekuce…

Co chrání kvalifikovaného investora? Zkušenosti a peníze

Leží vám na účtech pár milionů, které jste si vydělali během kariéry nebo třeba zdědili. Rádi byste je zhodnotili. Ale nechce se vám investovat individuálně, kupříkladu na burze. Byť tomu docela rozumíte, tak nemíníte ztrácet drahocenný čas neustálým analyzováním finančních a komoditních trhů. Ani sami nehodláte přímo kupovat nemovitosti, firmy či podíly v nich. Budoucí starosti o tato aktiva vás prostě nelákají. Opravdu ne! To spíš jste osloveni myšlenkou kolektivního investování. Tedy aspoň částečně.

Kvitujete, že fond kolektivního investování musí mít povolení od České národní banky, stejně jako jeho licencovaný správce-obhospodařovatel, administrátor i depozitář. (více o nich v minulém blogu). To totiž zvyšuje bezpečnost a kredibilitu fondového podnikání. Oceňujete i to, že se o portfolio fondu, tedy o jeho investice, starají profesionálové. K zahození není ani fakt, že investiční fond má za určitých podmínek sníženou daň z příjmu: na 5 % oproti 19 % pro většinu jiných korporací. Tím se mu zvyšuje čistá ziskovost.
Ovšem na druhé straně byste přivítal/a, aby fond směl investovat i do potenciálně výnosnějších instrumentů než do víceméně konzervativních akcií a dluhopisů prověřených institucí. Profity z nich se vám totiž nezdají zrovna atraktivní. Že většinou přemohou inflaci vám rozhodně nestačí. Klidně byste přijali spolu s šancí na lepší výtěžnost i vyšší míru rizika, neboť ani případná ztráta i v řádu stovek tisíc by vás finančně nezruinovala. Máte přece patřičné rezervy.

Chcete začít investovat? Zkuste to kolektivně!

Nemáte náhodou už delší dobu zálusk pustit se do investování? Pak můžete začít v právě nastartovaném novém roce 2019 toto předsevzetí realizovat třeba tím, že budete přesměrovávat občasné peněžní rezervy z vašeho běžného účtu i do cenných papírů. Nejenom tedy pouze na spořicí či termínované vklady. Ty jsou sice více úročeny než prvně jmenovaný typ bankovního konta a lépe tak chrání vaše peníze před inflací, leč žádné dech beroucí investorské dobrodružství zrovna nenabízejí. Po vystřízlivění z prvotního opojení podnikatelským adrenalinem se ale může dostavit prozření: zrovna vám – bohužel – nezbývá na uvážlivé investování potřebná suma. Minimálně taková, abyste si mohli nakoupit více druhů hodnotnějších akcií, dluhopisů, případně dalších komodit. V praxi tedy nemůžete respektovat jednu ze základních investičních pouček: diverzifikovat neboli rozprostřít riziko do více finančních produktů/investičních nástrojů.

Hendikepem také bývá, že nedisponujete ani časem a ani znalostmi nutnými k neustálému analyzování burzovních trhů a k následné optimalizaci investičního portfolia – tedy k průběžnému nakupování potenciálně výnosnějších aktiv a zbavování se těch méně zajímavých a méně perspektivních cenných papírů. Co s tím?

I v obchodování s akciemi buďte trendy! Býky či medvědy

Jestliže koupené dluhopisy garantují – alespoň smluvně – vrácení investované částky navýšené o pevně daný nebo variabilní úrok, tak u dalšího cenného papíru, akcií, žádná návratnost zaručena není. Zato mají akcie oproti obligacím šanci na vyšší výnos. To je ovšem vykoupeno i hrozbou větší ztráty. Kolísavější akcie mají zkrátka dobrodružnější povahu než stabilnější a konzervativnější bondy.
Představuje-li dluhopis nestručněji řečeno „dluh“, tak u akcie by to byl „podíl“. A to na majetku akciové společnosti. Původ slova je třeba hledat v latinském výrazuactio, což v právu znamená žalovatelný nárok.
Můžete spekulovat, že cena určitých akcií poroste. Pak se dotyčné cenné papíry snažíte držet nebo koupit, abyste je případně mohli v budoucnu se ziskem prodat. Trh, kde ceny mají stoupající trend, se nazývá býčí. Investoři sázející na vzestup hodnoty akcií – a tedy i na prosperitu podniků, které je vydaly – jsou potom býci/anglicky bulls.
Nebo dáte na prognózy a analýzy předpovídající pokles cen. Proto budete akcie nejspíš prodávat, než ztratí na hodnotě. Třeba s tím, že si je za čas můžete pořídit levněji. I tak se dá vydělat. Trhu nebo jeho segmentu s klesající tendencí se říká medvědí, obchodníkům věřícím ve zlevňování akcií pak medvědi/bears.

Ani obligace ctihodných institucí nejsou bez rizik

I dluhopisy vydávané renomovanými a stabilními institucemi – státem, městy, bankami, velkými korporacemi… – mohou mít z hlediska investora určité skryté slabiny. Přestože obecně zcela jistě náleží k nejbezpečnějším investicím. Pojďme se na ně zaměřit poté, co jsme se v minulém blogu zabývali daleko většími potenciálními hrozbami ze strany obligací (synonymum pro dluhopis) od obskurních, tedy podezřelých firem. Dejme tomu, že držíte státní dluhopis s ročním kupónem, čili úrokovým výnosem 2 %. Jestliže ale roční inflace vyskočí řekněme na 4 %, tedy o tyto 4 % v průměru podraží služby a zboží (respektive o 4 % klesne kupní síla peněz), tak váš reálný profit bude záporný: zhruba -2 %. Jinými slovy: vaše dluhopisová investice prodělá během daného roku 2 %. Tomuto nebezpečí se říká inflační riziko.

Druhý risk, úrokový, souvisí s předchozím, často bývá následkem. A hrozí zejména u víceletých dluhopisů. Pokud například úrokové sazby u dlouhodobých bankovních vkladů vyletí třeba na 5 % (v průměru) – a k tomu mohou bankovní domy přikročit z mnoha různých důvodů, mj. i právě kvůli rostoucí inflaci – pak váš 2% dluhopis bude ztrátový i z tohoto aspektu. Peníze na spořicím či termínovaném vkladu by vám prostě ročně vynesly více, cca o 3 %.

Dluhopisy ano, ale pozor na finanční šmejdy

Rozhodnete-li se investovat do firemních dluhopisů, rozhodně zařaďte páku své obezřetnosti na nejvyšší možný stupeň. Obecně platí: Čím menší a neznámější společnost, tím vyšší riziko. O co lákavější úrok nabízí, a navíc po telefonu, o to větší hrozba pro vaši peněženku. A to přesto, že vám svatosvatě garantuje pevný výnos, ohání se lukrativním projektem, na který právě vaše peníze použije a mává vám před nosem dluhopisovým prospektem, který schválila Česká národní banka. Jenomže centrální banka, jak sama varuje na svém webu, posuzuje pouze formální náležitost prospektu, který je něco jako rodný list dluhopisu. Vůbec neprověřuje bonitu a kredibilitu emitenta, který zmíněný cenný papír vydává. Ani jeho „exkluzivní“ podnikatelský záměr, na nějž jsou drobní investoři vábeni jak medvědi na med.

Dluhopis není nic jiného než půjčka. Pokud si ho koupíte, stanete se věřitelem a vlastníkem finančního produktu, kterému se také říká obligace. Firma, tedy emitent dluhopisu, bude vaším dlužníkem. Jako držitel obligace pravidelně (řekněme každý půlrok) inkasujete pevně předem dohodnutý – čili fixní – úrokový výnos, nazývaný též kupón.