#Kolikmam365

Finanční závazky máte pod kontrolou

Více informací Registrace

Čas jsou peníze! Ale jak se vlastně počítá?

Lhůta i doba představují časový úsek, vymezený začátkem a koncem. Ovšem ve financích a právu mají oba termíny poněkud odlišný význam. A občas se také jinak měří. Lhůta si žádá akci – například pro uplatnění nějakého práva u druhé strany (instituce, soud, obchod, osoba), ke splnění povinnosti, respektive k odvrácení hrozící sankce. Určitě jste zaregistrovali třeba lhůtu pro podání odvolání, k vyřízení reklamace či u promlčení (viz minulý blog). Lhůta je buď dodržena, nebo uplyne marně. Její promeškání má pro oprávněného většinou nějaký negativní následek.

U doby je to obráceně. Žádný aktivní projev vůle nevyžaduje. Po jejím uběhnutí automaticky dojde ke vzniku či zániku nějakého práva či povinnosti. V praxi se většina z nás jistě setkala třeba s výpovědní, zkušební či záruční dobou nebo s nájmem či pracovním poměrem uzavřenými na dobu určitou. Doufejme, že naopak žádné osobní zkušenosti nemáte se zkušebkou v rámci podmíněného trestu.
Výše uvedené vyplývá z litery zákona, nicméně dělení časových intervalů na doby a lhůty se může někomu zdát relativní. Vezměme třeba zmíněnou zkušební dobu.

Obranou před promlčením dluhu je jeho uznání

Půjčili jste kamarádovi, už je to skoro 3 roky. K vracení se příliš nemá. Zato nešetří halasnými sliby, že peníze určitě už brzy do poslední koruny splatí, akorát momentálně… je prostě švorc. Příčí se vám hnát to hned k advokátovi, ale zároveň tušíte, že ohledně dluhů existuje nějaká zákonná 3letá promlčecí lhůta. Nehraje tedy kámoš o čas? Nechce vás náhodou přechytračit? Co s tím, jak se před tímto rizikem pojistit?

Velkou roli hraje fakt, zda jste se dohodli, kdy má být půjčka splacena. Dejme tomu, že jste si plácli na vrácení peněz do 2 let. Pak máte ještě relativně čas, protože ona skutečně 3letá promlčecí lhůta začala běžet až okamžikem, respektive dnem splatnosti, tedy před rokem. Častou chybou věřitelů ovšem bohužel je, že si nedomluví s dlužníkem žádný termín pro vrácení. A to v mylném domnění, že promlčecí lhůta se začne odpočítávat až v momentě, kdy poprvé o úhradu půjčené částky požádají. Ale pakliže by tak učinili třeba až po 4 letech, mohou mít smůlu neb dluh by byl už 1 rok promlčen. Když totiž není výslovně určeno datum splatnosti, tak lhůta pro promlčení startuje hned následující den po vzniku dluhu. Protože to je první den, kdy věřitel už mohl příjemce půjčky k zaplacení vyzvat.

Výluky u pojištění odpovědnosti a komu hrozí regres

Smyslem povinného (neboť zákonem přikázaného) ručení je primárně náhrada škody, kterou nepozorný, nedbalý či bezohledný řidič způsobí druhé straně. Až sekundárně je to ochrana viníka nehody. Ale ne vždy. Přesněji řečeno hlavním cílem povinného ručení – vztahujícího se ke konkrétnímu automobilu, ne k osobě – je odčinit újmu obětem dopravní nehody. Újmu převážně představuje nějaká majetková škoda vyjádřitelná v penězích. Poškozený má ale nárok i na satisfakci za nemajetkové újmy. Ty je však obtížné finančně kvantifikovat. Je to totiž hodně individuální. Mezi nemateriální újmy patří zranění, smrt, fyzické a psychické následky či útrapy, ale i soužení způsobené kupříkladu tím, že bouračkou byla nezvratně poškozena jediná zachovaná svatební fotka rodičů postiženého. Byť mohla mít jen symbolickou peněžní hodnotu, může dotyčný žádat na škůdci zaplacení ceny zvláštní obliby. A to i značnou sumu!
To ještě před pár lety nebylo v tuzemsku zvykem. Novota je to důsledkem velké novely občanského zákoníku účinné od roku 2014. Jelikož zákon o povinném ručení na civilní kodex často odkazuje, tak byl v jeho oficiálním názvu původní výraz „škoda“ nahrazen právě širším pojmem „újma“.

Povinné ručení: Pár stovek může vydělat i prodělat miliony

Mnoho majitelů-řidičů aut při výběru povinného ručení krátkozrace zvolí nejnižší možné limity pojistného plnění – tedy 35 milionů Kč pro odčinění újmy na zdraví poškozeného a dalších 35 milionů Kč pro náhradu škod na majetku a ušlém zisku. A mnou si přitom ruce, jak šikovně ušetřili několik set Kč, které by museli připlatit za ty „zbytečně vysoké“ 100milionové a vyšší pojistné limity. Přitom právě těchto zaplacených či nezaplacených pár stovek jim může v budoucnu „vydělat“ nebo s katastrofálními důsledky „prodělat“ miliony.

Na první pohled totiž oněch 35 mega vypadá jako pořádná sumička, která musí přece stačit na každé odškodnění. „Moje pojistka mě uchrání, i kdybych to napálil do frajera s Ferrari za 8 míčů,“ namlouvá si zřejmě leckterý pojistník, tedy ten, kdo pojistku s pojišťovnou uzavřel.  Neuvědomuje si přitom, že by musel, respektive jeho pojišťovna, zacálovat při případném karambolu nejen onen poničený bourák, ale také třeba i ušlý zisk poškozeného řidiče, o který by přišel během pracovní neschopnosti. A pozor! Jestliže dlouhodobě či s trvalými následky zraní kupříkladu profesionálního hokejistu s lukrativním platem či virtuózního houslistu, který dokáže vyprodat milánskou La Scalu, může se refundace ztráty budoucího výdělku,

ČNB zpřísní hypotéky. Sníží to aspoň rozvodovost?

Od října 2018 by nově schválená hypotéka neměla navýšit celkový dluh žadatele na více než 9násobek jeho čistého ročního příjmu. Podíl měsíčních splátek všech jeho dluhů by neměl překročit 45 % jeho měsíčního výdělku. Komerčním bankám to k jejich ne úplné radosti doporučuje jejich regulátor: Česká národní banka (ČNB). Argumentuje tím, že v roce 2017 rostly ceny bytů v Česku nejrychleji v Evropě, celkem o 16 %. Ke konci toho roku pak nadhodnocení bytů dosahovalo 14 %, což prý představuje největší riziko pro tuzemskou finanční stabilitu.

ČNB se zřejmě obává, že kdyby najednou vypukla hospodářská krize, tak lidé začnou přicházet o práci a mnozí z nich by pak neměli peníze na splácení vysokých hypoték. A mnozí by se jich proto chtěli zbavit. Domy a byty by se začaly daleko více nabízet než poptávat, následkem čehož by skokově zlevnily. Realitní bublina by zkrátka splaskla. Věřitelským bankám by prodej zastavených nemovitostí klientů neschopných splácet nepokryl pohledávky, rozuměj půjčené finance. Dostaly by se tedy také do problémů. A tak guvernér centrální banky k vyhlášené preventivní regulaci mající odvrátit nastíněnou hypotetickou katastrofu státnicky dodává: „Na horší časy je potřeba se připravovat v časech dobrých.“

Licenci na spotřebitelské úvěry získala necelá stovka firem

Od 1. června 2018 musejí mít nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů – tedy firmy, které půjčují lidem a nejsou přitom bankami –  licenci od České národní banky (ČNB). A to i v případě, že nabízejí jen tzv. mikropůjčky do 5000 Kč. Aby tento povinný certifikát uchazeči o zmíněný úvěrový byznys získali, museli splnit poměrně přísné podmínky: například disponovat kapitálem ve výši minimálně 20 milionů Kč, prokázat původ finančních zdrojů, mít důvěryhodné a odborně vybavené manažery a také v pořádku všechny potřebné vnitřní předpisy upravující úvěrové podnikání. Povolení si dosud „vybojovalo“ 85 subjektů.
Firmy, které licenci nemají, a přesto nabízejí fyzickým osobám-nepodnikatelům peníze, riskují až 20milionovou pokutu v korunách. K jejich škodě – a zřejmě k radosti dlužníka – by také jimi poskytnutý úvěr, a ČNB posléze odhalený, nebyl nijak úročen. Sazba by byla 0 %. Bez ohledu na znění dotyčné smlouvy.
Registr prověřených poskytovatelů spotřebitelských půjček se může časem ještě rozšířit. Do aktuálního seznamu lze nahlédnout na webu ČNB. Tomu, kdo bude mít problém ho poprvé najít – není to totiž úplně triviální – doporučuji požádat o radu zelenou linku centrální banky, tedy ČNB – kontakt vpravo dole na jejím homepage.