#Kolikmam365

Finanční závazky máte pod kontrolou

Více informací Registrace

Výluky u pojištění odpovědnosti a komu hrozí regres

Smyslem povinného (neboť zákonem přikázaného) ručení je primárně náhrada škody, kterou nepozorný, nedbalý či bezohledný řidič způsobí druhé straně. Až sekundárně je to ochrana viníka nehody. Ale ne vždy. Přesněji řečeno hlavním cílem povinného ručení – vztahujícího se ke konkrétnímu automobilu, ne k osobě – je odčinit újmu obětem dopravní nehody. Újmu převážně představuje nějaká majetková škoda vyjádřitelná v penězích. Poškozený má ale nárok i na satisfakci za nemajetkové újmy. Ty je však obtížné finančně kvantifikovat. Je to totiž hodně individuální. Mezi nemateriální újmy patří zranění, smrt, fyzické a psychické následky či útrapy, ale i soužení způsobené kupříkladu tím, že bouračkou byla nezvratně poškozena jediná zachovaná svatební fotka rodičů postiženého. Byť mohla mít jen symbolickou peněžní hodnotu, může dotyčný žádat na škůdci zaplacení ceny zvláštní obliby. A to i značnou sumu!
To ještě před pár lety nebylo v tuzemsku zvykem. Novota je to důsledkem velké novely občanského zákoníku účinné od roku 2014. Jelikož zákon o povinném ručení na civilní kodex často odkazuje, tak byl v jeho oficiálním názvu původní výraz „škoda“ nahrazen právě širším pojmem „újma“.

Povinné ručení: Pár stovek může vydělat i prodělat miliony

Mnoho majitelů-řidičů aut při výběru povinného ručení krátkozrace zvolí nejnižší možné limity pojistného plnění – tedy 35 milionů Kč pro odčinění újmy na zdraví poškozeného a dalších 35 milionů Kč pro náhradu škod na majetku a ušlém zisku. A mnou si přitom ruce, jak šikovně ušetřili několik set Kč, které by museli připlatit za ty „zbytečně vysoké“ 100milionové a vyšší pojistné limity. Přitom právě těchto zaplacených či nezaplacených pár stovek jim může v budoucnu „vydělat“ nebo s katastrofálními důsledky „prodělat“ miliony.

Na první pohled totiž oněch 35 mega vypadá jako pořádná sumička, která musí přece stačit na každé odškodnění. „Moje pojistka mě uchrání, i kdybych to napálil do frajera s Ferrari za 8 míčů,“ namlouvá si zřejmě leckterý pojistník, tedy ten, kdo pojistku s pojišťovnou uzavřel.  Neuvědomuje si přitom, že by musel, respektive jeho pojišťovna, zacálovat při případném karambolu nejen onen poničený bourák, ale také třeba i ušlý zisk poškozeného řidiče, o který by přišel během pracovní neschopnosti. A pozor! Jestliže dlouhodobě či s trvalými následky zraní kupříkladu profesionálního hokejistu s lukrativním platem či virtuózního houslistu, který dokáže vyprodat milánskou La Scalu, může se refundace ztráty budoucího výdělku,

ČNB zpřísní hypotéky. Sníží to aspoň rozvodovost?

Od října 2018 by nově schválená hypotéka neměla navýšit celkový dluh žadatele na více než 9násobek jeho čistého ročního příjmu. Podíl měsíčních splátek všech jeho dluhů by neměl překročit 45 % jeho měsíčního výdělku. Komerčním bankám to k jejich ne úplné radosti doporučuje jejich regulátor: Česká národní banka (ČNB). Argumentuje tím, že v roce 2017 rostly ceny bytů v Česku nejrychleji v Evropě, celkem o 16 %. Ke konci toho roku pak nadhodnocení bytů dosahovalo 14 %, což prý představuje největší riziko pro tuzemskou finanční stabilitu.

ČNB se zřejmě obává, že kdyby najednou vypukla hospodářská krize, tak lidé začnou přicházet o práci a mnozí z nich by pak neměli peníze na splácení vysokých hypoték. A mnozí by se jich proto chtěli zbavit. Domy a byty by se začaly daleko více nabízet než poptávat, následkem čehož by skokově zlevnily. Realitní bublina by zkrátka splaskla. Věřitelským bankám by prodej zastavených nemovitostí klientů neschopných splácet nepokryl pohledávky, rozuměj půjčené finance. Dostaly by se tedy také do problémů. A tak guvernér centrální banky k vyhlášené preventivní regulaci mající odvrátit nastíněnou hypotetickou katastrofu státnicky dodává: „Na horší časy je potřeba se připravovat v časech dobrých.“

Licenci na spotřebitelské úvěry získala necelá stovka firem

Od 1. června 2018 musejí mít nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů – tedy firmy, které půjčují lidem a nejsou přitom bankami –  licenci od České národní banky (ČNB). A to i v případě, že nabízejí jen tzv. mikropůjčky do 5000 Kč. Aby tento povinný certifikát uchazeči o zmíněný úvěrový byznys získali, museli splnit poměrně přísné podmínky: například disponovat kapitálem ve výši minimálně 20 milionů Kč, prokázat původ finančních zdrojů, mít důvěryhodné a odborně vybavené manažery a také v pořádku všechny potřebné vnitřní předpisy upravující úvěrové podnikání. Povolení si dosud „vybojovalo“ 85 subjektů.
Firmy, které licenci nemají, a přesto nabízejí fyzickým osobám-nepodnikatelům peníze, riskují až 20milionovou pokutu v korunách. K jejich škodě – a zřejmě k radosti dlužníka – by také jimi poskytnutý úvěr, a ČNB posléze odhalený, nebyl nijak úročen. Sazba by byla 0 %. Bez ohledu na znění dotyčné smlouvy.
Registr prověřených poskytovatelů spotřebitelských půjček se může časem ještě rozšířit. Do aktuálního seznamu lze nahlédnout na webu ČNB. Tomu, kdo bude mít problém ho poprvé najít – není to totiž úplně triviální – doporučuji požádat o radu zelenou linku centrální banky, tedy ČNB – kontakt vpravo dole na jejím homepage.

GDPR je tady! Byrokratický Ďábel nebo Anděl strážný?

Přenositelnost osobních dat je od 25. května 2018 novým právem občanů. Nejenom v Česku, ale v celé Evropské unii. Vyplývá to, vedle dalšího, z nové unijní regulace, která právě ve zmíněný den nabyla účinnosti, čili se stala závaznou. Tato norma je označována zkratkou GDPR. Znamená General Data Protection Regulation; česky: Obecné nařízení na ochranu osobních údajů. Obsah této evropské legislativy byl schválen a zveřejněn už v roce 2016. Od té doby je také platná. Není to tedy žádný blesk z čistého nebe. Podstatou přenositelnosti dat je, že každá osoba má nárok za určitých podmínek získat od správce dat (firmy, která s jeho daty nakládá) své osobní údaje ve strukturovaném, běžně používaném a strojově čitelném formátu. A to včetně práva předat tyto údaje jinému správci, aniž by tomu původní správce bránil. To by mělo být pro klienty-spotřebitele praktické třeba při změně pojišťovny či jiného dodavatele služeb.
Zkratka GDPR je docela obávaná, neboť dle nařízení, které označuje, může pokuta pro firmy, které data klientů (případně zaměstnanců, členů, příznivců…) dostatečně nezabezpečují nebo s nimi protizákonně zachází, vyšplhat až na půl miliardy korun českých. Respektive na 4 % obratu. 

Prohraná výhra aneb Automatům se radši vyhněte

Gamblerství, často až patologická závislost na výherních automatech (a nejenom na nich), vede určitě nekonečně častěji k roztáčení dluhové spirály než k vylepšování finanční situace hráčů. Dnes už to je medicínská diagnóza, která na popud nešťastné rodiny gamblera může vyústit až k soudnímu omezení jeho svéprávnosti, coby lapené oběti blikajících a cinkajících jednorukých herních banditů. Ne tedy doživotně, ale aspoň na určitý čas. V průměru za delší čas jsou všichni gambleři poražení. Na tom je loterijní byznys v souladu s teorií pravděpodobnosti postavený. Proto je taky stabilně ziskový. Ale i když se na pár jedinců z mnohatisícové armády zoufalých lúzrů usměje bohyně Fortuna a vyhrají pořádný balík, tak definitivně „vyhráno“ mít ještě nemusejí.
Stalo se před pár lety, že jistý muž vyhrál na hracím automatu několik set tisíc Kč. Netušil ovšem, že ten jeho zlatonosný „forbes“ nebyl státem registrovaný, tudíž byl nepovolený. Tím mu pak také obsluha herny zdůvodnila, proč mu vyhranou sumu nevyplatí. U sázek a her, které neorganizuje či nelicencuje stát, totiž dle občanského zákoníku výhry nelze soudně vymáhat. Je možné je jen dobrovolně vyplatit. Stejně jako pohledávky z půjček poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Podrobněji se tématem tzv. naturální obligace zabýval předchozí blog.